Šumavská ovce Valaška  

Šumavská ovce

Šumavská ovce

Kulturní a historické důvody k uchování plemene

Je přímým pokračovatelem selských ovcí.

Ekologie a údržba krajiny

Plemeno je velmi dobře adaptováno na horské podmínky s vysokými srážkami a kyselou půdou (př. Šumava). Přispívá nesporně k udržení typické šumavské krajiny a svým atraktivním vzhledem dotváří její malebnost.

Historie plemene

Plemeno šumavská ovce je odvozeno od českých selských ovcí, na jejichž formování měly vliv pravděpodobně primitivní středoevropské, východoevropské i severské ovce. Populace selských ovcí byla následně plošně překřížena merinovými berany. Přesto se v horských a podhorských oblastech, zejména Šumavy, udržely v drobnochovech zbytky původního typu.
V roce 1953 byl zahájen program regenerace a zušlechťování české selské ovce. V oblastech Sušicka, Hartmanicka, Klatovska, Kašperskohorska, Želenorudska a Nýrska byla vykoupena zvířata, která se nejvíce blížila původním selským ovcím.
Vybraná zvířata byla zušlechťována plemeny cigája, cheviot, texel, východofríská ovce, kent. V roce 1986 byla šumavská ovce uznána jako plemeno.
V roce 1987 byla zařazena do světového genofondu hospodářských zvířat a v roce 1992 mezi genetické živočišné zdroje v ČR.
V roce 2002 bylo registrováno již 27 chovů s celkovým počtem 2391 jedinci.

Plemenné znaky

Vyznačuje se středním tělesným rámcem, harmonickou tělesnou stavbou, konstituční pevností. Velmi dobrá chodivost (až 20 km) je doplněna dobrou pastevní schopností, neboť plemeno je schopné využívat i méně kvalitní pastevní porosty v prodlouženém pastevním období.
Živá hmotnost bahnic je značně variabilní a pohybuje se v rozmezí 50-70 kg, berani dosahují hmotnost 70-100 kg.
Zbarvení je bílé, ale jsou přípustné tmavé skvrny na hlavě a končetinách.
Hlava je mírně klabonosá (u beranů), obrostlá vlnou až po spojnici očí, nohy až po hrbol patní a zápěstí. Kratší šavlovité rohy se vyskytují u beranů, ovce jsou většinou bezrohé. Předností bahnic je dobrý mateřský instinkt a dobrý zdravotní stav. Plemeno je vhodné ke košárování a k chovu v drsných klimatických podmínkách.

Užitkovost

Plemeno se vyznačuje trojstrannou užitkovostí (vlna, maso, mléko). V současné době se chová ve formě vlnařsko-masného užitkového typu.
Vlna je bílá, polohrubá, smíšená, splývavá, výrazně voskově lesklá sortimentu CD-E, s výtěžností 65-70 %.
Roční produkce vlny u beranů 6,5 kg, u bahnic 3,5-4 kg s výtěžností 62-72 %. Délka ročního rouna dosahuje 20-25 cm s jemností 35-40µm. V rouně je 80 % a více vlnovlasů, obsah mrtvých vlasů do 1 %.
Produkce mléka za 200 dní laktace 60-120 l, plodnost se pohybuje kolem 125 %.
Průměrný denní přírůstek jehňat v odchovu 200 g, ve výkrmu 250 g při výtěžnosti 48 %.

Struktura populace
Vývoj početního stavu zvířat začleněných do genetických živočišných zdrojů.

Rok Počet
chovatelů beranů bahnic a roček
1998 27 65 1673
1999 30 75 1961
2000 30 70 2336
2001 27 79 1913
2002 27 69 2391
2003 27 159 2734
Udržování

Cílem chovu genetických rezerv není zakonzervování (semenné dávky, embrya) bez dalšího pokroku, ale tzv. "sustainable improvement" - udržitelné zlepšování. Tj. šlechtění v rámci daného prostoru (ekotypu), v němž se daný genetický zdroj vyvíjel a adaptoval, s ohledem na příští potřeby daného prostoru.
Je nutno zajistit uchování co nejširší škály jedinců s rozličným genotypem pro potenciální využití v budoucnu. Tato skutečnost se v řadě případů střetává s komerčními zájmy a podmínkami chovatelů. Dotace poskytovaná chovatelům v rámci Národního programu by měla proto kompenzovat již zmíněné ztížené chovatelské podmínky.
Podle výsledků genetických analýz plemeníků bude postupně přistoupeno k záměrnému připařování podle individuálního připařovacího plánu, aby bylo dosaženo maximálního stupně heterozygotnosti ve sledovaných lokusech.

Projekt ochrany šumavské ovce v rámci Národního programu zajišťuje Svaz chovatelů ovcí a koz v České republice, kam se můžete obrátit při bližším zájmu o chov nebo o další informace

 541 243 481
http://www.schok.cz